Na VŠO se mi líbí profesoři. Nejsou to jen teoretici, ale lidé, kteří pracují v oboru a studentům předávají své zkušenosti.
Tadeáš Spěváček, student VŠO

96 % absolventů VŠO
do roka sežene práci v oboru.

Co bys chtěl po škole dělat ty?

Vybrat obor

Absolvent dne


Adam Klavík
absolvent

VŠO se podobá veřejné škole a kvalita kantorů je tu skvělá. Například paní profesorka Palatková, která mě učila, je v cestovním ruchu velkým pojmem.

obor studia:Managment cestovního ruchu Přečíst si příběh

Co absolvent, to krásný příběh


Jan Šrámek

Pobyt na vysoké škole můžete brát buď jako prodloužení mládí, s bonusem pěti prázdnin, jako nutnost k doplnění kvalifikace nebo třeba jako nekonečný seznam příležitostí a výzev, které nakrmí vaše chudé absolventské CV zajímavými položkami. Jan Šrámek je čerstvým ex-studentem VŠO. Přesněji řečeno je nadšeným čerstvým ex-studentem VŠO. Víte, jaký je rozdíl mezi první a druhou kategorií? V přístupu k těm pěti letům.

Škola nevnucuje, škola nabízí

Kdy vás osvítilo zjištění, ke kterému většina populace dojde až poté, co se propaří k titulu a na úřadech práce pláče „nad výdělkem“?

„Poté, co jsem zjistil, že cestovní ruch, který jsem si vybral jako předmět studia, mě nesmírně baví. Je totiž rozdíl v tom, jestli se k učení stavíte jako k nenáviděné povinnosti nebo jako k příležitosti dovědět se něco, co vás posune. Mě se nechtělo nechtít se učit. Podle mě je to náročnější, než když to člověk dělá rád. No a když už mě to tak bavilo, začal jsem se rozhlížet po příležitostech kolem. Abych neztrácel čas.“

Kde jste je našel?

„To je právě to. Nikde daleko. Pod lampou je největší tma. Většina studentů si myslí, že na kariérní příležitost nedosáhne. Nemají kontakty, reference, sebevědomí a když už se k někomu dostanou, trvá měsíce až roky, než se jim povede dokázat, že v nich ten potenciál opravdu je, a než je někdo pustí k opravdové práci. Je to frustrující období, zbytečně dlouhé a bez záruky.“

Takže?

„Takže jsem hleděl co nejlépe se zapsat u vlastních pedagogů. Jsou to lidi z praxe, mají konexe. Měli se mnou zkušenost jako s aktivním, pilným studentem, který bere vážně to, co dělá, a který si váží, co dělají oni pro nás. Za jeden rok jsem zvládnul to, na co ostatní měli tři. Nemusel jsem je přesvědčovat o tom, jaký jsem, znali mě. K mým prvním profesním zkušenostem v oboru cestovní ruch jsem se prostě a jednoduše dostal přes školu.“

Pět „P“ školy VŠO?

„Výborně definovaný studijní program. Kopíruje vývoj praxe. Naučí samostatnosti. Nutí přicházet s vlastními nápady, umožní naučit se prezentovat je před ostatními. Výsledky. Kam jsme se hnuli v rámci studentských soutěží, tam jsme sbírali ceny. Atmosféra. Flexibilita. Centrum Prahy. Asi bych toho napočítal i víc.

Nějaká dobře mířená kritika?

Kdo si stěžuje, nepochopil základní premisy. Pokud vylezu po pěti letech z vysoké školy a brečím, že mi to k ničemu nebylo, jsem si sám na vině. Buď jsem tam neměl zůstávat a promrhat pět let života anebo je chyba v pasivitě. Žádná sebelepší vzdělávací instituce nikoho na vrchol nevyveze. Nabídne směr, průvodce, pomůcky, zázemí. Ale ten kopec si prostě musí vyšlapat každý sám. Kdybych na této škole něco zlepšoval, byla by to výuka cizích jazyků.“

Konkrétní nápad?

„Vyučoval bych v cizím jazyku celý jeden obor. Ne pouze předměty.“

Nelákal vás v průběhu studia program Erasmus?

„Lákal. Měl jsem podanou přihlášku. Pak jsem ji stáhnul. Říkal jsem si, že to není konzistentní postup. Pro mě bylo zajímavější využít každý semestr k tomu, abych získával kontakty a projekty tady. Kdybych měl ale poradit, rozhodně bych se na Erasmus podíval v nižších ročnících. Pak už bych se soustředil na kariéru.“

Jak se teď soustředí na kariéru absolvent Jan Šrámek?

„Jsem součástí organizační struktury několika projektů v oblasti cestovního ruchu. Tudíž mě hledání zaměstnání nijak překotně netlačí, rozhlížím se. Ale vím, co chci a koho bych rád nosil na vizitce. Sázím na osobní představení se, hledám cestu. Věřím, že mám co nabídnout. Motivovaný, proaktivní přístup, specializované vzdělání a i přesto, že jsem školu teprve dokončil, i relevantní zkušenosti z praxe. Těším se na ten ruch v cestovním ruchu.“

Box:

Jméno: Jan Šrámek
Ukončené vzdělání:
Střední průmyslová škola strojní a stavební, Tábor
Vyšší odborná škola ekonomická, Tábor, titul DiS.
VŠO (obor Cestovní ruch) – titul Bc.
VŠO (obor Management cestovního ruchu) – titul Ing.
Vzor ze světa businessu:
Richard Branson

Motto
Když něco děláš, dělej to naplno

Box 2:

Granty a akce přes VŠO:

„Dostal jsem se na řadu zajímavých konferencí a workshopů, například na Mezinárodní workshop studentů cestovního ruchu Varšavské čtyřky v Luhačovicích (2014), nebo na Adcamp ve Zlíně (v roce 2013 můj tým skončil v semifinále, v roce 2014 jsme zvítězili. Díky škole jsem měl také možnost absolvovat letní stáž v přední české společnosti destinačního managementu – Vysočina Tourism.“

Paní Benešová, vy nejste pouze vyučující na VŠO, jste zároveň její absolventka. I díky tomu jste se rozhodla zde vyučovat?

Byla to trochu náhoda. Bývalá kolegyně se doslechla, že učím angličtinu v jazykové škole a chtěla, abych angličtinu učila i jí. Na základě toho jsme se blíže seznámily. Poté mi nabídli pozici pedagoga. Začala jsem učit lázeňství – předmět, který mě zajímal, a tak jsem vlastně rovnou přešla z role studenta do role pedagoga, ze dne na den.

Co Vás na VŠO zaujalo? Jaký byl impuls si ji vybrat ke studiu?

Asi bych to neměla říkat, ale je to stejné jako u našich současných studentů – nebyly žádné přijímací zkoušky, speciálně z matematiky. Studovala jsem střední hotelovou školu, zároveň jsem vyučovala angličtinu a s cestovním ruchem to bylo vše přirozeně provázané.

Jak jste vnímala školu jako student a jak ji vnímáte jako pedagog?

Určitě zaznamenávám velký posun. Je zde mnohem větší profilace předmětů, je zde více studentů a více pedagogů. Studenti se více setkávají s praxí, i třeba díky předmětům, jako jsou například Případové studie. Myslím si, že škola neustále směřuje dopředu. Byť je konkurence v současné době obrovská, stojí si na trhu velice dobře.

Je tohle Vaše vysněná pracovní pozice?

Vždycky jsem chtěla učit, takže v tomto ohledu určitě vysněná je. Nedokáži si představit, že bych dělala něco jiného.

Vnímáte nějaký rozdíl v přístupu a chování studentů dříve a nyní?

Určitě. Před jedenácti lety, když jsem ještě učila na jazykové škole, převládal trend, že pan učitel je autorita. Dnes i šestileté děti učitelům tykají, nadávají nebo dokonce vyhrožují. Když jsem byla studentkou já, respektovali jsme profesory a vůbec nás nenapadlo, že můžeme například po rektorovi chtít nějakou banalitu.

Jste garantkou předmětu Případové studie v cestovním ruchu, v rámci kterého studenti vymyslí a poté zrealizují projekt. Ten má za cíl zatraktivnit určité místo a přispět tak ke zvýšení cestovního ruchu. Proč jste si vybrala právě tento předmět?

Je velmi praktický, je obrovsky kreativní a byla to pro mě velká výzva. Chtěla jsem předmět posunout dále a stejným směrem se snažím motivovat i své studenty. Ke studentům se snažím přistupovat individuálně a satisfakcí za toto úsilí mi bylo mimo jiné navázání dalších vztahů se studenty, řada z nich si mě například vybrala na vedení diplomových prací.

Inovovala jste předmět nějakým způsobem?

Převzala jsem ho tak. Projekt je ale živoucí hmota, která se neustále vyvíjí, proto jsem byla v průběhu nucena některé věci změnit – v praktické i teoretické části. Dříve měl každý z týmů individuální projekt, nyní budou všichni studenti pracovat na jednom společném, který je nazván „Po stopách Lobkowiczů“.

Na VŠO jsou studenti povinni absolvovat praxi. Jak vypadá?

Musí být z oblasti cestovního ruchu, ale není nijak striktně vyžadováno, na jaké pozici.

Kde se studenti z VŠO uplatní?

Studenti z naší školy jsou široko profiloví a jsou schopni zastávat různé pozice, i ty, kde je velká konkurence. Spousta našich studentů už zaměstnaná je, a po absolvování studia díky tomu postupují na kariérním žebříčku.

Vy sama cestujete ráda?

Cestuji ráda, lákají mě destinace jako Seychely nebo Karibik. Ráda také podnikám jednodenní výlety po České republice.

Jak relaxujete?

Velmi ráda čtu a byla bych ráda, kdyby více četli i mí studenti. Měli by pak větší slovní zásobu, v bakalářských a diplomových pracích by snáze hledali synonyma a neměli by tam řadu gramatických chyb. Zároveň by měli více fantazie a byli by kreativnější.

Proč jste se rozhodla pro studium na Vysoké škole obchodní?

Studovala jsem cestovní ruch v Příbrami a v jeho studiu jsem chtěla dále pokračovat. O Vysoké škole obchodní jsem se dozvěděla přes svojí kamarádku, která zde byla velmi spokojená. Říkala mi, že je to skvělá škola, a tak jsem žádnou jinou možnost ani nevyhledávala.

Co jste se zde naučila?

Hlavně komunikovat s lidmi a dále základy obchodu, škola nám umožnila i nahlédnout do podnikání. Je pro každého, kdo má nějaké ambice se dále rozvíjet. Jsem přesvědčená o tom, že v budoucnu znalosti získané na Vysoké škole obchodní využiji. Navíc jsem zde potkala přátele na celý život.

Co Vám při studiu nejvíce pomáhalo?

Na vysoké škole je velmi důležité být v kontaktu se spolužáky, ale to je u nás na VŠO velmi snadné. Již před nástupem jsem přes skupinu na Facebooku komunikovala s budoucími spolužáky například o možnostech spolujízdy do školy. Tato skupina nás provází celým studiem a je velmi přínosná. Ve škole se se spolužáky můžeme potkávat mimo učebny i v Relax zóně, což je super místo na odpočinek. Během zkoušek jsem tam trávila hodně času.

Před nedávnem jste získala bakalářský titul. Jaké máte studijní plány do budoucna?

Při bakalářském studiu jsem začala mít na blogu spoustu práce a občas bylo těžké vše skloubit se školou. Ve studiu bych určitě chtěla dále pokračovat, momentálně ale rozmýšlím, jakým způsobem. Je zde možnost dálkového studia nebo odkladu, zatím však skutečně nevím, pro co se rozhodnu.

Kdy a jak jste se stala módní bloggerkou?

Bloguji od deseti let. Vyrůstala jsem na vesnici, kde nebylo moc dětí, se kterými bych trávila volný čas, a tak jsem díky starším sourozencům objevila kouzlo internetu. Začátky měly formu deníku, příspěvky o módě jsem začala přidávat až o mnoho let později na popud čtenářek, takže se dá říci, že módní bloggerkou jsem cca poslední dva, tři roky.

Souvisí nějak módní blog s Vysokou školou obchodní?

Ano, s cestováním. V jiných zemích je běžné, že módní bloggerka vyjede s celým týmem lidí kvůli projektu do zahraničí. Pokud se mi v budoucnu něco podobného naskytne, určitě využiji znalosti, které jsem VŠO získala. Nedávno jsem byla na festivalu Pohoda na Slovensku a dělala zde módní policii. To byla velmi zábavná a zajímavá zkušenost.

Martinu Bechyňovou byste na ulici díky duhově fialovým vlasům a výraznému oblečení asi těžko přehlédli. Dvaadvacetiletá absolventka bakalářského titulu se kromě studia na Vysoké škole obchodní věnuje psaní módní- ho blogu www.theblondieverse.com, které jí jde dost dobře. Svědčí o tom přes dva tisíce fanoušků na Facebooku, přes čtyři tisíce sledujících na Instagramu a především nejnovější spoluprá- ce s významnou značkou ZOOT. Její spolužáci se podle ní oblékají hlavně pohodlně a za své modely se stydět nemusí, občas by ale mohli zapracovat na oblečení pro formální příležitosti.

Jaký je Váš největší úspěch?

Mimo projekty s předními značkami z oblasti oblečení a kosmetiky nyní pracuji na společné kolekci s internetovým obchodem ZOOT. Budu zde prezentovat čtyři kousky oblečení, které jsem pro ně navrhla. Vše by mělo vyjít na přelomu srpna a září a já se neuvěřitelně těším. Jsem za tuto příležitost velmi šťastná. Navrhnout něco svého je věc, o které jsem snila už jako malá holka, a jedná se o můj největší dosavadní úspěch.

Dá se blogem vydělávat?

Pokud člověk zariskuje, nechá být všechnu ostatní práci a bude se věnovat jen blogu, tak ano. Na druhou stranu musí hodně potlačit svoji osobnost, podřídit se firmám a pak se může stát, že se z něj stane chodící reklama. Nemám nic proti spolupracím, ale musí vyhovovat všem třem stranám – bloggerce, klientovi i čtenářkám. Spolupráce v Čechách většinou bývají nastavené tak, aby vyhovovaly jen klientovi, což není dobře. Blog je fajn přivýdělek, ale pokud nechce člověk sklouznout ke komerci, na uživení to zatím není.

Adame, ty jsi nejdříve studoval v Českých Budějovicích Vysokou školu evropských a regionálních studií (VŠERS), z té máš titul bakaláře. Proč jsi přestoupil na magisterské studium na VŠO?

Celý svůj život jsem školu přizpůsoboval fotbalu. Fotbal jsem hrál v Českých Budějovicích, kde jsem studoval bakaláře na VŠERS. Protože tamní škola neměla pokračování na magistra, rozhodl jsem se pro magisterské studium na VŠO v Praze.

Proč sis vybral zrovna VŠO?

V Praze je hodně jiných i soukromých vysokých škol. Rozhodoval jsem se mezi VŠO a VŠEM, aspektů bylo víc: jedním z nich bylo umístění – chtěl jsem být v centru a co bylo nejdůležitější – obory z bakaláře se hodně shodovaly s magisterskými obory právě na VŠO. A v neposlední řadě byla VŠO hodně vidět – myslím si, že dobře dělá marketing a má také dobré reference. I když se o soukromých školách tvrdí, že jsou lehké, nemůžu říct, že je to úplně lehká škola.

Jak bys tyto dvě školy porovnal?

VŠO je mnohonásobně větší a modernější škola s propracovaným systémem, VŠERS byla taková menší vysokoškolička v rodinném duchu. VŠO se více podobá veřejné škole a kvalita kantorů je stoprocentně lepší. Například paní profesorka Palatková, která mě učila, je velkým pojmem v cestovním ruchu. Dostal jsem se i na Karlovu univerzitu. Nevyšli mi ale vstříc s individuálním studijním plánem, který jsem kvůli sportu potřeboval. Na VŠO to navíc vyšlo tak dobře, že jsem nepotřeboval žádný individuální studijní plán, a tak jsem mohl docházet prezenčně.

V čem VŠO splnila tvá očekávání a čeho ti mohla dát více?

S VŠO jsem spokojený, jsem rád, že jsem tam studoval. Získal jsem velký přehled v oborech, které jsem studoval dříve. Dala mi životní kamarády a připravila mě na reálný život, který přijde po tom studentském. Na druhou stranu si myslím, a je to případ většiny vysokých škol v Česku, že jim chybí větší praktičnost. Ale za to nemůže VŠO, obecně by se na vysokých školách měly studentům ukazovat víc věci z praxe. Studentský život by měl už na škole být částečně propojený s tím pracovním.

Jaká je tvoje vysněná pracovní pozice?

Rád bych byl pánem svého času, získal například praxi ve velké firmě a pak za- čal podnikat. Nechci být střelec a skočit do podnikání po hlavě.

A ve fotbalu jsi střelec?

Jsem střelec, který nedává góly. :D Ano, jsem útočník.

Zhruba ve stejné době, kdy jsi nastoupil na VŠO, jsi začal s modelingem. Vedle fotbalu to byla další věc, kterou jsi ještě kloubil se školou. Jak to šlo, bavilo tě to?

Modeling jsem začal dělat úplně náhodou. Zatáhla mě do toho moje kamarádka, která s ním měla zkušenosti. A tak jsem nafotil pro agenturu nějaké fotky. Řekli mi, že o mě mají určitě zájem, a že by mě rádi podpořili. A jestli chci, že mě přihlásí do Muže roku.

A ty jsi uspěl. Skončil jsi druhý v Muži roku v roce 2012. Měl jsi po soutěži nával práce v modelingu?

Nával to vyloženě nebyl. Po Muži roku jsem měl různé pracovní nabídky. Jsem soutěživý a chtěl jsem si zkusit něco nového. Na modelingových akcích potkáte spoustu zajímavých lidí a vydělá- te si za to nějaké peníze. To byla celá idea toho, proč jsem to začal dělat, když jsem mohl.

Na VŠO nikdy není nuda


Už při studiu se zapojíš do praxe

Studium na VŠO není jenom o sezení v lavici. V předmětu „Případové studie v cestovním ruchu“ budeš dělat na reálných projektech, které zatraktivní vybranou lokalitu. A výsledky tvé snahy se pak zabývá třeba i Národní památkový ústav!

Poznáš celý svět. Doslova

Díky programu Erasmus můžeš vyrazit třeba do Dánska. Nebo Portugalska. Záleží na tobě – každopádně toho využij, dokud je čas. Kdoví – po škole už se možná do takových zemí nikdy nepodíváš.

Najdeš si tu kámoše na celý život

Ještě před nástupem do prváku tě čeká skvělý seznamovací víkend, během studia pak vyrazíš třeba na lyžák. Kamarádi, lásky, nezávazné flirty – tohle dobrodružství zažiješ jen jednou za život!